Bojíme se blázna?

V článku Nemocný nebo nemocný jsem lehce naťukla téma, které bych s vámi chtěla probrat. Jak vůbec vznikla ta odlišnost mezi člověkem, který má zlomenou nohu a člověkem, který trpí halucinacemi. Ale ještě než se do toho plně ponořím, chtěla bych vám vysvětlit, že nijak nevyvracím články Monči, ohledně cítění se nemocným. Pouze chci poukázat jak a proč někteří lidé reagují na to, když jim sdělíte, že jste byli diagnostikováni nějakou psychickou poruchou.

Co si představíte pod pojmem psychopat, maniak, schizofrenik, pedofil? Pochybuji, že jste si představili krásného prince na bílém koni s kyticí růží... Ale proč vlastně ne? Vždyť jsou to lidé, jako každý jiný. Chodí, jedí, spí... Jen mají trochu jiné uvažování než většina ostatních... Ale to z nich nedělá zlé lidi... Proč se vlastně tyto pojmy spojují s něčím negativním? Pojďme se podívat trochu do minulosti. Začalo to už v pravěku. Lidé začínali být vyspělejší a začali o věcech víc přemýšlet, plánovat do budoucna. A snažili se pochopit, proč vlastně někdy prší, proč se někdy blýská, nebo je zamračeno. A protože to nechápali, báli se toho. Vymysleli si bohy a uctívali je ze strachu.

Pak přišel středověk, trochu se posuneme, vznikaly první státy a vzniklo křesťanství. Církev sama operovala díky strašení venkovských lidí, a všichni, kdo se jí znelíbili, byli kacíři. Církev neuznávala hromadu věcí, a pokud něco nechápala, nazvali to čarodějnictvím. A šířila víc strachu mezi lidmi. Bacha na něj! Je to zplozenec pekla! Začaruje tě! Prokleje tě! Stáhne tě s sebou do horoucích pekel! Takže vše, co se vymykalo normě mělo nálepku - kacíř nebo čaroděj, případně černokněžník.

Trvalo to dlouho, pak tuhle funkci (strašit lidi, aby je měli ve své moci) převzali panovníci, králové, pak přímo monarchie a království a všude kam se podíváte byla určitá norma. Ale teď už bylo nálepek trochu víc, mimo jiné k nim přibyli blázni. A proto vznikali také "blázince". Proběhlo milióny zoufalých pokusů ty nešťastníky, kteří tam byli zavření "odbláznit", samozřejmě neúspěšně. Pokud nezemřeli, a nebyli šílení už když tam přišli, tyto zařízení je zajisté připravila o zbytku zdravého rozumu, který v sobě ještě měli. Nebudu tu zmiňovat nechutnosti, které na nich zkoušeli, jestli vás to zajímá, můžete si to vyhledat.

Ale tady se už dostáváme k jednomu z problémů, proč vlastně mají psychicky nemocní lidé tak špatnou pověst. Jsou to sami "blázince" a všechny možné psychiatrické léčebny, na které si člověk vzpomene, když uslyší slova psychická porucha. Hned se mu před očima zobrazí lidé, kteří řvou a jsou přivazováni na lůžku, mají svěrací kazajku a jsou podrobováni různým "technikám", které si dovoluji nazvat mučením, jako například nechvalně známé elektrošoky. (Tady přidám krátkou poznámku pro informaci - v dnešní době se tato technika stále ještě využívá, ale jedná se o téměř, či úplně bezbolestnou proceduru, a o šoky o tak málo Voltech, že to v žádném případě neohrožuje zdraví, ani mentalitu člověka, navíc je to zcela dobrovolné. Sama jsem se setkala s paní, která tuto proceduru několikrát podstoupila a byla naprosto v pořádku, myslím po té proceduře.)

A co tím chci sdělit je to, že se v podvědomí lidí zakořenil strach z léčeben a strach z toho, že by byli oni sami "osočeni" z psychické nemoci, a strčeni proti jejich vůli do léčebny. Samosebou tohle není jediný ani hlavní důvod, a je to jen můj názor, můžete se mnou nesouhlasit.

Další důvod je dle mého názoru přesvědčení - psychicky nemocný člověk = IQ tykve, zkreslené vnímání reality, sklon k násilí, dětinské chování a podobné rysy. Je pravda, že u některých vážnějších onemocněních se toto může vyskytnout, ale rozhodně to není tak běžné jak si spousta lidí myslí.

Bohužel jsem se trochu rozepsala, ale chci vám co nejpodrobněji popsat můj názor na tyto hluboce zakořeněné stereotypy. Můžete se mnou souhlasit, a nebo nemusíte, to je na vás. Pokud byste měli zájem, můžete případně váš názor napsat dolů do komentářů pod tímto článkem, rády si poslechneme odlišné názory na jakoukoli tematiku.

Pokud byste měli jakékoli dotazy, připomínky, nebo byste si přáli podělit se o své zkušenosti a zážitky, neváhejte se na nás obrátit. Jsme tu pro vás!