Psychiatrická nemocnice tak trochu jinak - 6. díl: 5. týden

Milí čtenáři, dnes, 21. 3., se k vám vracím s novým článkem. Již 5. týdnem pobývám v psychiatrické nemocnici zvané NUDZ v Klecanech, malé vísce kousek za Prahou. Všechny dny jsou velice podobné, téměř stejné, řídící se podle totožného řádu. Ráno přes velké přemáhání vstanu, ustelu postel, dojdu na snídani, komunitu, dopolední terapie, oběd a terapii odpolední. Pak se přede mnou rozprostírá volné odpoledne.

Již přes týden mám na pokoji novou spolubydlící. V čase volna spolu občas vyrazíme ven, do krámku, nebo jen tak na procházku. Zrovna dneska jsme jely do vedlejší vesnice, kde se nachází pěkná malá cukrárna s dobrými zákusky. V ní jsme náhodou potkaly další spolupacienty. Seděly jsme s nimi u stolu, povídaly si a vychutnávaly zákusky s lahodnou kávou. Potom jsme se vrátily autobusem zpátky do Klecan. Po cestě do ústavu jsme si ještě stačily koupit pizzu.

Když se zrovna neprocházím venku, sedím na posteli, schoulená pod huňatou bílou dekou, v uších sluchátka, koukajíc na filmy nebo projíždějíc skrz naskrz YouTubem. Ještě před týdnem jsem měla rozkoukaný seriál, ten však dávno dospěl k poslední epizodě.

Jsou taky momenty, a vězte, není jich málo, kdy jen tak ležím a civím do zdi vedle sebe, pozoruju její strukturu a drobné nedokonalosti ve výmalbě. Jindy se dlouze zahledím na poněkud abstraktní obrazy mozků, které zdobí zdi mého pokoje, a hledám v nich nejrůznější obrazce a tvary, jako bych se pokoušela objevit něco, co není na první pohled patrné.

Často se schovávám pod svou dekou se zavřenýma očima. Nechci nic vidět, nikoho poslouchat. Nesnáším vzduch, který dýchám, protože mě udržuje při životě. Proklínám krev, která mi proudí v žilách, protože přináší kyslík mým buňkám a já bych radši, aby už nedýchaly. Cítím se pak zoufalá, smutná, zbytečná, hloupá, jako přítěž, jako břemeno, jako by bylo lepší, kdybych nikdy nepřišla na tento svět.

Dnes jsem s doktorem mluvila o lécích. Bylo rozhodnuto, že vyměním stabilizátor nálady zvaný valproát za jiný medikament ze stejné kategorie, lamotrigin. První lék se musí nejprve úplně vysadit, aby mi mohli nasazovat druhý. Dva dny zůstanu bez jakéhokoli z nich. Trochu se bojím, toho, jak mi bude, co se stane s mojí náladou. Předpokládám, že klesne dolů, do ještě hlubší deprese než je ta, v níž se právě nacházím. Mám strach, z té bolesti, kterou s sebou deprese přináší, z té bolesti, která je pro všechny, kdo ji nezažili, tak těžko uchopitelná, tak záhadná… Kdo však může tvrdit, že není skutečná? Kdo může prohlásit za pouhou smyšlenku něco, co dovede člověk přimět k tam zoufalému činu, jako je sebevražda?

Co mě čeká v následujících dnech? To teprve uvidím. Rozhodně se mi bude hýbat s medikací. Proto se nejspíš nebudu cítit dobře. Pak, doufejme, nastane zlepšení, ono kýžené zlepšení, po kterém toužím celou tu dobu, co jsem tady. Ač tomu sama doopravdy nevěřím, stále si opakuji, že je tohle všechno jenom fáze, která skončí, že mi zase bude fajn. Snažím se věřit, že snad jednou opět přijdou ony pěkné, radostné dny, jimiž byla naplněna některá období mého dětství, ty dny, které se mi prozatím vracejí zpátky pouze jako krátké útržky vzpomínek.

Víte, co bych si nejvíc přála? Proměnit se v obláček energie, vznést se a odletět někam do vesmíru. Bloudila bych mezi hvězdami, žasla nad nádherou cizích světů. Pak bych tam někde nahoře našla svoji planetu, místo, z kterého pocházím, kam patřím, kde bych nebyla tak jiná, jiná a cizí. Tam bych zůstala, konečně pochopena, s pocitem, že je pro mě na světě přeci jen místo.

Komentáře

  1. Monulko,dekuji za dalsi podnetny clanek.Vim,ze stale bojujes sama se sebou.Ver,ze jsme mysli stale s Teboua prejeme si jen jedno,aby Ti bylo lip,aby leky konecne zabraly,aby jsi se citilamezi nami dobre a mohlas rozvijet svoje schopnosti,svuj intekekt,vytvarny a literarni talent,sve hluboke znalosti z mediciny.Chtela bych,abys byla spokojena a byla stastna,ze muzes byt mezi svou milujici rodinou.Ver,ze sivsichni prejeme Tvuj stastny a klidny zivot bez depresi a menicich se nalad.Teprve az se Ti podari uplatnit vsechny svoje schopnosti pro tuto planetu a tuto populaci,teprve potom muzes premyslet o pobytu na jine planete.Vim,ze se svym ekologickym postojem k nasi Zemi a empatickym postojem k lidstvu lisis od vetsiny soucasne populace,presto je treba,aby Ti byl dopran nejprve radostny a prinosny zivot na teto planete a teprve potom na TVE PLANETE.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O jiných planetách a světech přemýšlím od dětství, to víš. :) Taky víš, že s tím stejně jen tak nepřestanu. Každopádně, ano, souhlasím, každý, kdo se sem narodil, se sen nejspíš narodit měl. Jen to tak prostě vnitřně necítím.

      Vymazat
  2. Až najdeš sama sebe, naplno rozjedeš svou sebelásku, kterou ucítíš ve svém středu, pak nalezneš klid. Místo tady na tom světě máš, já tě tu cítím jako báječného člověka, který mi rozsvítí den. Na shledanou v cukrárně Mony

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jejda, děkuju za komentář. :) Pravdou je, že se stále nemám moc ráda, ačkoli se mám rozhodně radši než před rokem. Na toto téma určitě napíšu časem článek. Na shledanou i tobě. :)

      Vymazat
  3. Ahoj,zdalky ctu tve postrehy a prozitky z tveho pobytu...moc ti drzim palce!A zaroven bych se chtela zeptat na.jakem odd.jsi-pro uzkostne poruchy?Setkavate se s tema co.dochazeji do staciku jak pisou na.webu?(stacionar pro uzkostne a osobnostni poruchy?)Uprimne premyslim.o.hospitalizaci a moc dekuji.za tve priblizeni.jak to tam chodi.Cetla jsem,ze pobyt je na.7tydnu a vzdy se da prijit do uzavrene skupiny.jen.v ruznych terminech,ktere maji vypsane.Je to tak?Takze tedy uz budes za chvili koncit a nebo tam muze byt clovek dyl,kdyz mu hybaji s leky a cekaji na ucinek?Budu rada za.blizsi pokud.by ti.to.nevadilo...jo.a.prijimaji na luzkove odd.i.stabilni pacienty s poruchou osobnosti?Mej.se.Peta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj. Moc tě zdravím. Bohužel ti v tomto směru bližší informace nejspíš neposkytnu, protože se nacházím na oddělení číslo 2, tedy na oddělení afektivních poruch. Režim zde je poněkud odlišný. Na jedničce mají rozhodně víc terapií, intenzivní KBT... Jinak ano, máš správné informace, pobyt tam trvá 7 týnů a můžeš nastupovat jen v předem pevně daných termínech. Jestli lze pobyt prodloužit nevím, ale spíš bych řekla, že ne. Usuzuji tak podle našeho oddělení. Můžeme tu zůstat tuším maximálně nějakých 56 dní, déle totiž hospitalizaci nehradí pojišťovna. Předpokládám, že to na jedničce bude stejné. Stabilní pacienty přijímají, pokud vím. Naopak spíš neberou úplně akutní případy, lidi s vysloveně sebevražednými tendencemi, agresivním chování atd.

      Vymazat

Okomentovat